Cesta k jasnému vědomí. Úvod.

Cesta k jasnému vědomí

Úvod

I když ho potká neštěstí,

stane se to jen když se odváží k velikým činům,

tudíž nikdy nebude patřit mezi chladná a bojácná srdce,

jímž nejsou známy ani vítězství ani porážka.

Theodore Roosevelt

Jmenuji se Bódhi.

Tato kniha je praktický návod. V ní se pojednává o metodách, jejichž upřímné a houževnaté dodržování přivede každého nejkratší a nejjasnější cestou ke zbavení trápení (negativních emocí, falešných pojetí, mechanických přání, nepříjemných pocitů), k začátku úplně jiného života, který bude naplněn objevy, osvícenými vjemy. Tato kniha je adaptována na současný život a je docela detailována, protože nechci vyvolávat u čtenáře pouhý vzestup emocí, po kterém nastane opadnutí a návrat k dřívějšímu matnému životu, ale chci určitě ukázat přímou cestu k osvíceným vjemům.

Za minimální úkol máme cíl dosáhnout stavu, při němž v chvíli smrti bude úplně zachovávána jasnost vědomí, což umožní ustavičné pokračování ve vlastní praxi také i ve stavech mezi narozeními a v následujících narozeních, bez válení do zkalení, když člověk existuje v nepřetržitých projevech osvíceného vjemu (dále OsvV), ve stavu absolutního zbavení trápení. Obtížně se dá vyjádřit, jaký je propastný rozdíl mezi člověkem, který toho dosáhl a obyčejnými lidmi.

Když jsem v roce 2000 začínal psát tuto knihu, těšil jsem se, že není to nadarmo, že někdy v někom kniha vyvolá odezvu, „poznávání“ toho, čím se velice chce žít. Kdy a jak se to stane jsem nevěděl. Do roku 2005 knihu celou nebo částečně přečetli několik tisíc lidí, asi dvě stovky z nich se pokusili aplikovat uvedené metody, desítky lidí byli natolik zaujatí tím, jak se změnil jejich život, že si už ted’ ani nedokážou představit, že by se mohli vrátit ke kultivaci trápení. Uvědomuji si, že se má kniha může stát masově vyžádanou pouze za jeden nebo dva tisíciletí, do té doby jen nemnozí lidé budou chtít se stát svobodnými bytostmi, právě jím je určena tato kniha – tím, kdo se chce stát cestovateli ve světě osvícených vjemů – a to ted’, za dvacet nebo za dva tisíce let.

Sama existence mé knihy vyvolává u mnoha současníků negativní postoj, a to od mírné skepsi až po divokou nenávist. To jsou i ti lidé, kteří chtějí pokračovat v životě se negativními emocemi (vždyť ukazuji přímou metodu jak se je zbavit), a jiní, kteří se zabořili do nesčetných dogmat (vždyť ukazuji přímou metodu, jak rozptýlit všechna dogmata, všechno, co se neopírá o vlastní zkušenosti; metodu rozvoje svobodného jasného myšlení), a ti, kdo se považuje za stoupence jakéhokoli náboženství (vždyť ukazuji metodu, která přivede každého k osvíceným vjemům nezávisle na religiózních institucích, bozích a jiných zprostředkovatelích), a ti, kdo se považuje za esoteriky (vždyť všechny esoterické vědy diktují, že cesta k osvícení je nesmírně dlouhá a obtížná, a já ukazuji elementární a srozumitelnou metodu, která přivede nejzkalenějšího člověka ke zbavení trápení a počátku následující cesty jsa svobodnou bytostí – a to všechno jen po několika letech houževnaté praxe!), a tak dále a podobně.

„Esoterici“ se zvláště rozčilují proto, že jsem „arivista“, nemám diplomy, neabsolvoval jsem „tajné školy“, neměl jsem žádného učitele, neopírám se o autority, neodvolávám se na Písmo svaté a přesto nabízím přímou cestu k Jasnému vědomí, kterou jsem našel sám, a to s houževnatou prací, s upřímnou snahou k jasnosti a zbavení trápení. Nemám pověřovacích listin, které by potvrdily pravomoci nabízet tuto cestu, a postupuji pouze na základě radostného přání a zkušeností – a to svého a jiných praktikujících. Existuje množství různých „moudrých“ knih… ale po tom, až je přečteme, při nejmenším se objevují tři otázky, a sice:

1. Co konkrétně dělat? Jak to dělat? Jak překonávat drobné překážky, které se však často stávají neodolatelným kamenem úrazu?

2. Když je v knize rada co a jak dělat, objevuje se další otázka: proč? Proč právě toto? A proč bych si byla jistá, že budu-li se pořád cvičit, jako výsledek budu mít něco přitažlivého pro sebe?

3. Jak pochopit, co dělat dál? Nebo lpět na knize s instrukcemi?

V své knize odpovídám na první otázku, a druhá otázka už neplatí, za prvé protože se při práci neřídíš vnuknutím nebo vírou, ale teprve radostným přáním s předtuchou, tedy si užiješ své činy hned ted’ bez ohledu na výsledky. Za druhé výsledky tvých úsilí jsou vidět okamžitě, a užiješ si je hned, protože když jsi odstranila negativní emoci, hned jsi ucítila vzestup osvícených vjemů.

Co se týče třetí otázky, když se zabýváš mou praxí, sama se stáváš pro sebe kompasem, dostáváš úplní jasnost v metodách, máš radostné přání a jiné osvícené vjemy, které přímo vedou k přitažlivým pro tebe stavům. Můj způsob spočívá na přímém zbavení trápení a na kultivaci snah k osvíceným vjemům. EXISTUJE MOŽNOST PŘESTAT MÍT NEGATIVNÍ EMOCE – nikoli potlačovat, omlouvat nebo „brát si jak to je“, ale prostě je nemít. Namísto blouznění, že bys v Himaláji podle rad moudrého učitele mohla postupovat k jasnému vědomí, ty se můžeš hned ted’ pohybovat v nekonečném, radostném, uchvacujícím cestování tvého vědomí. Může se to stát, že je někdo velice zkalený, nenávidí, žárlí, chce zemřít, je nesnášenlivý, chtivý, jakýkoli! A přesto existuje možnost změnit to všechno, chce-li člověk mít přitažlivé vjemy a je-li hotov pracovat. Když už ses dostala do takového stavu zachovej se k němu konstruktivně. Nezáleží na tom, proč se to tak stalo. Důležité je pochopit, co ted’ dělat a začít to dělat. Západoevropský člověk je už stoupencem. Kvůli autu, bytu a snaze „být jako všechni slušní lidé“ je hotov objetovat celý svůj život, potlačuje v sobě skutečné city kvůli těm umělým vnuceným přáním. Ze slušnosti může desítky let udržovat manželský vztah, a třeba kvůli modernímu autu a bytu může chodit do práce bez oddechu. Současný západoevropský člověk umí přemáhat. Je asketa, ale ta jeho askeze je ošklivá, protože lidé nepřekonávají těžkosti na cestě k přitažlivým vjemům, ale naopak přemáhají své radostné touhy. Současný člověk je stoupenec, jenomže jeho cíl je absurdní a vnucená něčím zvenku a způsobuje nepřetržitá trápení.

Někdy vzniká zvláštní pocit, že „poznáváš“ to, co sis už dávno chtěla říct, čemu jsi chtěla uvěřit, v čem je cítit napjatá skutečnost, základní pravda, tehdy se lehčeji podniknout úsilí, objevují se síla a sebedůvěra. Občas je nátlak okolí velice silný a zdá se, že už nemůžeš žít jinak, cítit jinak, že život může být úplně jiný, skutečný. Píšu tady proto, aby si to někdo přečetl a pochopil, že existuje reální možnost změnit život; takto žije ten obyčejný člověk, jenž má jako všichni dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu, stejně žijí a jiní lidé, kteří pracují podle jeho metody, tedy je to možné pro všechny, kdo se upřímně snaží o to. Tato kniha je projevem radostné touhy ukázat skutečný, živý příklad, jak můžeme žít. Nestydím se ukázat na sebe a říct: „Podívej se, žiji jinak, a ty to také můžeš, není to tobě zakázáno“. Kašli na všechno, co ti vnucovali, že jsi slabá, hloupá, hříšná apod., že musíš dělat to, co ti někdo kdysi určil. Uvědom si toho, že jsi schopná práce, která tě přivede k cestování ve světe osvícených vjemů.

Moje kniha je určena pro ty lidi, kdo souhlasí s tím, že nezáleží na cestě, kterou si vybereš, v každém případě zbavení nejtěžších zkaleností (negativních emocí, mechanických koncepcí, mechanických přání) bude podporovat tvůj postup vyvolanou cestou. Začínají se objevovat lidé, kteří znají o mém životě „zvnitřku“, znají mé metody, komunikují s dalšími praktikujícími. Oni strašně nadávají mně a mé praxi, střídají promyšlenou kritiku a pustou lež. Určitě se budou objevovat také „znalci“ a vykládači metody přímé cesty, kteří budou žonglovat odbornými názvy, „specifikovat“ metodu, „zlepšovat“, „vysvětlovat“, spatra ji kritizovat. Nebo prohlásí, že jsou mí učedníci, partneři, a budou nabízet pomoc jiným praktikujícím; řeknou, že jsou sami praktikující, kteří tak pěkně porozuměli všemu v knize, že ani nepotřebují mé potvrzení. Objevili se dokonce i ti, kdo se mlhavě zmiňuje o nějakých osobních rozhovorech se mnou, prohlašují se mými bývalými učedníky nebo dokonce i spoluautory. Nemá smysl dementovat lež.

Protože za prvé je ji mnohem víc, než můžeme dementovat, za druhé nechci kvůli tomu plýtvat časem. Ten, kdo potřebuje mou knihu, pochopí všechno samostatně.

Namáhám se, aby stoupal počet znalců technologie praxe, počet nositelů osvícených vjemů, aby ti byli odborníky, etalony, poradci pro ty, kdo s tím jen začíná. Takoví lidé už jsou, jmenují se „mordy“ , protože se slovo „morda“ asociuje s tou něžností a náklonností, které cítíme vůči zvířatům. Mám zcela určitá kritéria, která umožňují rozlišovat „mordy“ a „nemordy“. Kromě toho používáme termínu „ocas“, abychom pojmenovali člověka, který se zabývá praxí, ale ještě nemá úplnou upřímnost, odhodlání, houževnatost, jasnost, snahu k OsvV, kvůli čemu se „morda“ stává „mordou“, ale přesto jsou důvody, že ten člověk toho dosáhne.

Kdybys chtěla zjistit, je-li tvůj poradce ohledně praxi přímé cesty (dále PPC) „mordou“, nebo je stejně zkalený, jaká jsi ty, napiš mi mail a zeptej se.

Tato kniha je na mých webových stránkách (www.bodhi.ru) a bude se občas doplňovat. Jsou tam také články, které napsali jiní praktikující, pak kniha „Mája“ a další věci. Když ses začala zabývat praxí a chceš komunikovat s jinými praktikujícími, můžeš se zúčastnit konference, která se koná na stejných stránkách na Internetu.

Když jsem jen začínal psát tuto knihu, předpokládal jsem, že jestli používáš stejných slov, jimiž mluví všichni lidé, bez ohledu na to, mají-li určitý význam nebo nikoli, dá se to lehčeji říct čtenářovi cokoli, aby hned nepopíral ty myšlenky, které se tak liší od všeho, co kdy čtenář potkával; potom sama praxe způsobí takové změny, že čtenář sám začne čistit své myšlení. Ted’ jsem změnil taktiku, za prvé proto, že se mně samotnému nelíbí podobný sloh vyprávění, za druhé proto, že přece jsou aktivně praktikující lidé, a chci, aby měli knihu co nejvíc jasnou. A proto ted’ předělávám celou knihu a chápu, že počet čtenářů klesne, protože už nebudou moct zažívat bublinaté dojmy, zato stoupne kvalita těch, kdo zůstane, což je pro mne vhodné, abych nerozptyloval svou pozornost pro lidi, kteří se ve skutečnosti nechtějí zbavit trápení.

Rozhodl jsem se napsat několik knih, každá z nich má svůj účel. Kniha Cesta k jasnému vědomí bude strohou instrukcí, příručkou. V knize Mája, která patří spíše krásné literatuře, já a Skvo pojednáváme o životě praktikujících, a proto Mája je zdrojem spíše dojmů než návodů. Tah tygrem má obdobný účel jako Mája, ale vyprávění se hodí nejspíše pro dorostenci. Sbírka povídek o pohlavních sociálních pokusech (dále SP) je určená tím, kdo se velice zajímá o pohlavní rozvoj a je nakloněn používat své pohlavní touhy jako podnět k tomu, aby se změnil. V této sbírce najdeš jednak praktické rady tykající se rozvoje sexuality, překonání zkaleností spojených s pohlavním stykem, a jednak zážitky.

Sbírka statí, napsaných praktikujícími má detailně vysvětlit různé jemnosti, na které narážejí „mordy“ v praxi. A tak dále. Rozhodl jsem se, že vydám řadu knih (kromě toho „mordy“ také rádi píší), a každá ponese v sobě „jádro“ praxe zabalené do různých pláští. V podstatě chci vytvořit novou kulturu, která by vyrostla ze zbavení negativních emocí (dále NE), z pojetí zakotvených v osvícených vjemech a radostných přání.

Když jsem redigoval knížku, stala se pro mě aktuální otázka, proč se vlastně obracím na čtenáře jako na muže? Píši totiž „kdybys chtěl“ a nikoli „kdybys chtěla“? Psát tak je zvyklostí, ale podle zkušeností aktivně a upřímně pracují podle metody PPC právě dívky. Ani nevím proč. Možná proto, že ta sociální role, která je vnucená mužům, pojetí a NE, které jsou s tím spojeny - jsou mnohem vražednější, než to, co mají dívky? Muž je člověk, který má neuvěřitelné pojetí o vlastní cti a důležitosti, má skoro slavomam, agresi a tudíž tupost. (Hloupost znamená, že člověk má nedostatečné zkušenosti s intelektuální prací. Tupost – je neschopnost postupně a jasně, zřetelně uvažovat kvůli negativním emocím, a proto i velice vyspělí intelektuálové jsou obzvlášť tupí. Dívky naopak častěji cítí, že jsou jakoby méněcenné, litují se, cítí nejistotu, což je mnohem méně smrtonosná zátěž. Každopádně jsem se rozhodl, že se budu obracet na čtenářku, a nikoli na čtenáře, protože nevím, proč bych dodržoval ten stereotyp. Nemám ani pochyby o tom, že to vyvolá opovržení mužů, kteří, i když je to k smíchu, se považují za „pokrokové“ a „chytré“ zatímco dívky jsou pro ně podřadné.